Inspirála

1. a 2.února oslavujeme svátek světla, očisty a nových začátků. Rituály a tradice, které jsme si v průběhu stovek a tisíců let vytvořili, slouží k tomu, abychom si uvědomili svoji kontinuitu a místo v řádu světa. Bez tohoto uvědomění přichází bezútěšný pocit odcizení a nenalezení smyslu života. Je tedy přirozené, hledáme-li instinktivně kořeny svých vlastních tradic a snažíme se je oživit.

• Den 1. února byl v celém keltském světě znám jako důležitý svátek roku – Imbolc, v Irsku nazývaný Oimealg, později přešel i do křesťanské tradice jako Hromnice. Imbolc byl především slavností keltské bohyně Brighid, dcery Dagdovy. Venkovský lid oslavoval konec zimy spojený s počínající laktací ovcí, zažíhaly se ochranné ohně..

Mnozí cítíme, že jde z velké části o tradice původně keltské, přestože všechny zmínky o našem keltském původu byly v různých dobách a z různých důvodů potlačovány a mýceny. Ať již Germány, kteří na přelomu letopočtu zničily království keltských Bójů v Čechách, nebo po staletí trvající důsledná likvidace všeho „pohanského“ křesťanským klérem, či nakonec i překrucování dějin komunistickým režimem. Ten nám za bratry přisoudil národy žijící na východě. Nikomu se ale nikdy nepodařilo zcela zlomit ohromnou moc keltské tradice v Čechách.

To, že si o Vánocích zdobíme obydlí větvičkami borovice, jmelí a cesmíny (jako staří Keltové o zimním slunovratu), že zapalujeme svíčky o Hromnicích, pálíme „čarodějnice“ v předvečer 1.května, nebo ctíme „Dušičky“ jako památku zesnulých, to všechno jsou původní keltské zvyky, které přežily v našich srdcích přes dva tisíce let. A je jich mnohem víc.

Brighid byla jednou ze tří podob trojjediné bohyně. V zimě vystupovala v podobě „stařeny“ (cailleach), obávané bohyně spojované se smrtí. O Imbolcu přichází proměněna v pannu a čistou bohyni, symbolizující příchod jara a znovuzrození. Brighid je patronkou světla, ochrany, umělecké inspirace, silné intuice a věštění. Je také považována za patronku domácího krbu a plodnosti, ovčích farem – neboť právě v únoru je čas, kdy se hojně rodí jehňata. Je bohyní učení, patronkou kovářů, léčitelkou a zastánkyní opuštěných. Jako taková byla všude bohyní velmi oblíbenou na řadě míst po celé Evropě je jí zasvěceno mnoho studní a léčivých pramenů. Její oblíbenost nezmizela ani po příchodu křesťanství, proto se mezi svatými objevila v podobě sv. Brighid z Kildare.

Podle starých legend chodí tato bohyně dosud po světě (jako sv.Brighid) neboť mezi její nesčetné umění patří též schopnost udržovat věčný oheň keltské tradice. Proto někteří slaví Imbolc také jako svátek Bohyně keltského ohně. Jejím znakem je ochranný uzel vázaný ze slámy a připevněný nad vchod domu jako ochranné znamení. Ze stébel obilí se také vyráběly malé panenky, které pak dívky oblékly do šatů a nosily je od domu k domu. Každá domácnost dávala této symbolické nevěstě malý dárek. Součástí oslav tohoto svátku bylo také zapalování malých ohníčků před vchodem do domu. Věřilo se, že mají symbolickou moc chránit dům před kroupami a úderem blesku. V tento den se také zhášely všechny ohně v kovárnách. Po vyčištění ohniště je znovu směly zapálit jen mladé dívky-panny, symbolizující bohyni Brighid.

V předvečer svátku Imbolc se obvykle konala bohatá hostina na níž nechybělo pečivo ozdobené symboly. Nesmělo se také zapomenout nechat něco z jídla jako oběť bohům. V období tohoto svátku bývalo také zvykem slavnostně vykonat první jarní orbu. Pluhy se ozdobily barvenými pentlemi, polévaly (křtily) se pálenkou a byly doprovázeny mladými dívkami. Do brázd se pak vkládaly symbolické oběti bohům a zemi – kousky chleba a sýra.

Uvědomme si, že i právě teď na začátku února všichni vkládáme do brázdy svého života nové své cíle a sny pro tento rok, abychom o ně mohli nadále pečovat…

V křesťanské tradici svátek se 02.02. oslavoval svátek HROMNICE, jež původně souvisel se slovanským hlavním bohem hromu a blesku, proto křesťané místo ohňů zapalovali na oslavu v oknech svíčky. Tento zvyk však byl dodržován po celý rok, zejména v období bouřek. I Božena Němcová ve svém románu „Babička“ zmínila tento zvyk, kdy babička dala v bouřce za okno pecen chleba a bílou svíčku – jako ochranu před případnou škodou.

HROMNICE jsou středem tmavé poloviny roku, poloviny období převahy Boha. K jeho tradicím patří rozžínání všech světel, tradičním pokrmem jsou mléčné výrobky a kořeněná jídla. Před vchodem do domu se zapalovaly malé ohníčky. Věřilo se, že mají moc ochránit dům nejen před úderem blesku, ale i před krupobitím. V tento den se také zhášely ohně v kovárnách. Po vyčištění ohniště je znovu směly zapálit jen mladé dívky, panny symbolizující bohyni Brighid.

Každopádně HROMNICE byl také symbol světla, síly a ochrany. A i když to byl svátek křesťanů, měl mnoho společného se svátkem keltským.

V textu je použité informace od Vladimíra Šišky