Inspirála

aneb neutrální duchovně-vědecký pohled na vznik lidské bytosti… POČETÍ je mikro big bang, velký třesk v miniaturním provedení.. Vědomí neinkarnovaného ducha se pohybuje ve specifických prostorových sférách (tibetské bardó) a jedině organismus rodičů, specificky muže, jej odsud vytahuje a směruje k matce, kde aktivizuje vaječnou buňku, u níž pak dochází k dělení. Výběr při spojení mužské a ženské buňky se děje tak, že vědomí ducha, jež se připravuje k reinkarnaci, „projde" mužem, kde se uchytí k hmotnému nosiči, spermatu. Jestliže je struktura spermatu normální, vědomí se v něm udrží. Když pak sperma pronikne až k vajíčku, dojde k předání informace a aktivizaci programu vývoje člověka.

Co vlastně reprezentuje aktivizace vaječné buňky k dělení?

Především to znamená, že se zapojil mechanismus získávání energie z okolního prostředí. Je to mechanismu, známý jako „síla kundaliní“. Kundalini vytváří energetická centra, jimiž se čerpá energie nutná pro stravu. Tato energetická centra, čakry, jsou umístěna v určité prostorové dimenzi, odkud čerpají příslušnou energii. Východní tradice nazývá energie vytvářené čakrami živly. Tyto živlové energie tvoří kostru, na kterou se pak „nalepuje“ fyzické tělo.

Je pět živlů: země, voda, oheň, vzduch a prostor. Nepřítomnost kteréhokoliv z nich znemožní další vývoj embrya. Bez živlu země se nemohou vytvořit pevné části těla (svaly, kosti, orgán čichu), protože tyto části těla se tvoří na základě vlastností, které tvoří podstatu tohoto živlu. Bez živlu vody se nemohou tvořit tekuté části těla (krev, vlhkost organismu, orgán chuti), bez živlu ohně schopnost tvořit teplo, trávicí schopnost organismu a orgán vidění, bez živlu vzduchu cirkulační procesy probíhající v organismu (dýchaní, krevní oběh, peristaltika, rytmus bdění a spánku, u žen menstruační cyklus), bez živlu prostoru – tělesná forma, vnitřní dutiny organismu, schopnost slyšení a orgán řeči.

Síla kundaliní, čakry a živly, tvoří informačně-energetický základ člověka, který „obaluje“ ducha, a vytváří tak to, co nazýváme duše. Vědomí a duše kombinují hmotné částice uvnitř matky tak, aby co nejvíce odpovídaly jejich vlastnostem a funkcím. To, co z hmotných částic vytvoří a čím potom s pomocí svých energií manipulují, nazýváme tělo.

Po narození se člověk musí přizpůsobit novým existenčním podmínkám. Aby to bylo možné, vytváří program zajišťující vývoj určitých orgánů. Zde se znovu opakuje to, co se odehrálo již na předcházející úrovni. Jako první začínají u dítěte pracovat orgány vnímání, které vytvářejí banku informací, paměť. Na základě orgánů vnímání a paměti se tvoří rozum, který je nástrojem jejich vzájemné koordinace. Informace přijatá orgány vnímání je porovnávána s informací uloženou v paměti a na základě toho je pak vydána obecná odpověď a doporučení k jednání. Jestliže například člověk neviděl nikdy banán, není v jeho paměti nic o tom, jak banán vypadá, jak chutná, kdy a jak se jí apod. Když má člověk banán poprvé v ruce, nemusí vědět, jak ho má jíst – jako jablko, nebo jako salám? Pak zjistí, že ho napřed musí oloupat jako salám, ale ne přesně tak jako salám, a pak je ho možné jíst podobně, jako se jí jablko, ale také ne přesně tak jako jablko. Jestliže si to jednou člověk vyzkouší, uloží do své paměti všechno, co se banánů týká, a příště, když se mu nějaký banán dostane do ruky, už nebude v rozpacích. Smyslové orgány zprostředkují informaci o banánu, ta je porovnána se záznamy v paměti a pak je vydána doporučující informace.

Smyslové orgány, paměť a rozum dospělého člověka se nazývají vědomím. Vědomí je v sobě integruje (smysly, paměť a rozum) a reprezentuje orgán poznávání světa i sebe sama.
Teď můžeme formulovat, že člověk – to je duch, duše, tělo a vědomí. Odsud také pramení přesvědčení tradované od dávnověku, že „tělo je chrám ducha a duch je chrámem Boha“. Ducha, duši a vědomí můžeme označit termínem pole vědomí člověka.

Člověk je duchovní bytostí, jež se pro svou evoluci reinkarnuje, tudíž vytvoří dočasné fyzické tělo v dimenzi Země.

(z témat kurzů METAMORFNÍ TECHNIKY)

Jitka Třešňáková, www.inspirala.cz