Inspirála

Tento krátký příběh sdílím s účastníky prohlubovacího kurzu Metamorfní techniky: Jednoho dne se na motýlí kukle ležící v trávě objevil malý otvor. Všimnul si toho muž, který šel procházkou náhodou kolem. Sledoval motýla, který se již nějakou dobu snažil dostat se z toho malého otvoru v kukle ven na světlo. I po uplynutí dlouhé doby se zdálo, že otvor má stále stejnou velikost a že to motýl vzdal. Vypadalo to, že motýl už udělal vše, co mohl. Měl dojem, že motýl je na pokraji svých sil a tak se rozhodl, že motýlovi pomůže: vzal svůj kapesní nůž a otevřel kuklu. Motýl se objevil okamžitě. Jeho tělo avšak bylo zkřivené a jeho křídla velmi pomačkaná, nemohl jimi téměř hýbat.

Muž pokračoval v pozorování doufaje, že se v každém okamžiku křídla motýla otevřou, nadnesou jeho tělo a že motýl tak začne létat.

Nic z toho se nestalo! Motýl strávil zbytek svého krátkého života lezením po zemi se zkřiveným tělem a svraštělými křídly. Nikdy nebyl schopný létat!

To, co muž se svým gestem pomoci a dobroty a se záměrem pomoci nepochopil, bylo to, že úsilí vynaložené pro prolezení úzkou dírou v kukle bylo pro motýla potřebné pro to, aby se narovnalo jeho tělo i jeho křídla tak, aby mohl létat.

To je způsob, který je připraven pro jeho přirozený život, růst a rozvoj.
Někdy je koncentrace úsilí do jednoho bodu či k jedné činnosti přesně to, co potřebujeme pro náš život.

Tento příběh je také krásnou metaforou pro důležitost a smysl přirozeného porodu. Dítě v této přirozeně stresové situaci vynakládá veškeré své úsilí, aby se dostalo ven z porodních cest. Na jejich konci jej čeká láskyplná mateřská náruč a světlo. Tak se při průchodu porodními cestami u rodícího se dítěte vytváří základní životní vzorec postoje k řešení situací a problémů v jeho začínajícím životě, který se otiskuje hluboko do jeho základní matrice životních postojů a vzorců. Přirozeným (vaginálním) porodem narozený člověk má tak tedy v sobě tento přirozený postoj: pro vyřešení stresové situace zaměřím veškerou pozornost a tím svou energii na její řešení, protože vím, že na konci problému dojdu k jeho vyřešení. Děti, které se narodily chirurgickým porodem (císařským řezem), v sobě tento otisk k řešení problémů většinou nemají. V následku toho se mohou cítit při řešení jakékoliv stresové situace či problému bezradní. Neví, jak se k řešení postavit, jak se zachovat, nemají v sobě vnitřní vzorec toho, co jim někde uvnitř říká, co mají dělat. A tak takovíto lidé před řešením problémů utíkají a jak se říká, strkají hlavu do písku. Tento chybějící postoj může vést také až k silným depresím.

O „PÁCHÁNÍ“ DOBRA

Příběh o motýlovi s sebou nese ještě další uvědomění si (záměrně nepoužívám slovo ponaučení): Vše má svůj smysl a své provázanosti a souvislosti, a to i když z hlediska krátkodobého pohledu můžeme prožívat nepříjemné pocity či bolest. Někdy potřebujeme právě takovéto prožitky proto, abychom se v jejich následku něco naučili, něco si uvědomili. Vesmírná moudrost, Zdroj či chceme-li láskyplný Bůh vždy ví, co dělá, jen je třeba mít bezmeznou důvěru a oči a vědomí otevřené. Proto se před tím, než se pustíme do zachraňování a řešení situací druhých, zastavme, zpracujme naše emoce lítostí a reagujme až na základě vnitřního klidu a moudrosti.

Můžeme také v dané události hledat její smysl, můžeme se namísto hledání příčiny venku ptát: Jaký je smysl této události? Co mne učí? Jaké poznání mi přináší?

Jitka Třešňáková, www.inspirala.cz

Více na kurzech Metamorfní technika