Inspirála

V době mezi početím a zrozením, v takzvaném prenatálním období, je duše nejtěsněji spjata s matkou. Všechno, co matka cítí a zažívá, se bez jakéhokoliv filtrování přenáší přímo na nenarozené dítě – které se, vysoce citlivé a bez jakékoliv ochrany, vyvíjí v jejím břiše. Během devíti měsíců v těle matky se u dítěte vyvíjí jak páteř, tak i všechny ostatní orgány. V tomto období, vždy v příslušném stadiu prenatálního vývoje dítěte, se ukládají v jeho těle a v buněčné struktuře všechna emocionální rozpoložení matky – takříkajíc jako základní informace, jako základ pro celý budoucí lidský život. Nejedná se pouze o emocionální rozpoložení – jako informace se přímo zde ukládají i matčiny radostné či traumatizující prožitky a tělesné pocity. Později, až dítě vyroste, je možné tuto základní informaci vyčíst z jeho ŽIVOTNÍCH VZORCŮ. Trpí-li například matka v průběhu těhotenství depresemi, odrazí se to v základním životním pocitu dítěte. Protože nás základní životní pocity provázejí neustále, ale bývají spíše nevědomé, byly již starými Egypťany užívány metody rozšiřující vědomí, které dovedly vynést do vědomí nepřátelské vzorce z již dávno minulých dob v matčině těle. Pomocí těchto metod dokázali Egypťané přeměňovat zastaralé životní vzorce a struktury. V moderní době se těmto prenatálním vlivům na nenarozený život zevrubně věnoval Robert St. John. Je zakladatelem metamorfózy a ve své knize „Metamorfóza – učebnice prenatální terapie“ ji systematizoval a popsal. Prostřednictvím přítele a spolupracovníka R.S.Johna Gastona Saint-Pierra se metoda zrodila jako METAMORFNÍ TECHNIKA

Již nějaký čas setrvává malá velká duše ve vesmíru, kde odpočívá po své poslední cestě životem. Mezitím si plánuje, co by se ve svém příštím životě chtěla ještě naučit nového, v čem by se chtěla zdokonalit. Možná, že malá velká duše některé části své osobnosti již pěkně rozvinula (například lásku a empatii), ale některé části, jako vnímání vlastní hodnoty a schopnost stavět na první místo sebe a ne ostatní, ještě pokulhávají.

Předsevzala si, že vnímání vlastní hodnoty bude rozvíjet zevnitř ven, že se naučí jak se bránit a jak říkat „ne“, aby se všechny vrstvy její osobnosti harmonizovaly. S tímto úmyslem se duše rozhodla vydat se opět na cestu a přijmout lidské tělo. Hledá matku či rodičovský pár, který by nejlépe vyhovoval jejímu rozhodnutí a jejím úkolům. Zkrátka hledá někoho, kdo by jí poskytl optimální podmínky pro její růst a splnění jejích úkolů. (Není to vždy příjemné – protože někdy k tomu, abychom se vyvíjeli, potřebujeme těžké životní podmínky.)

Jestliže je nalezena správná matka, duše inkarnuje a začíná (další) lidský život – nejprve v matčině břiše, a poté, když je duše dostatečně velká, aby se narodila a začala sama dýchat, se stává čím dál tím více samostatnější.

V době mezi početím a zrozením, v takzvaném prenatálním období, je duše nejtěsněji spjata s matkou.

Všechno, co matka cítí a zažívá, se bez jakéhokoliv filtrování přenáší přímo na nenarozené dítě – které se, vysoce citlivé a bez jakékoliv ochrany, vyvíjí v jejím břiše.

Během devíti měsíců v těle matky se u dítěte vyvíjí jak páteř, tak i všechny ostatní orgány. V tomto období, vždy v příslušném stadiu prenatálního vývoje dítěte, se ukládají v jeho těle a v buněčné struktuře všechna emocionální rozpoložení matky – takříkajíc jako základní informace, jako základ pro celý budoucí lidský život. Nejedná se pouze o emocionální rozpoložení – jako informace se přímo zde ukládají i matčiny radostné či traumatizující prožitky a tělesné pocity. Později, až dítě vyroste, je možné tuto základní informaci vyčíst z jeho ŽIVOTNÍCH VZORCŮ. Trpí-li například matka v průběhu těhotenství depresemi, odrazí se to v základním životním pocitu dítěte.

Protože nás základní životní pocity provázejí neustále, ale bývají spíše nevědomé, byly již starými Egypťany užívány metody rozšiřující vědomí, které dovedly vynést do vědomí nepřátelské vzorce z již dávno minulých dob v matčině těle. Pomocí těchto metod dokázali Egypťané přeměňovat zastaralé životní vzorce a struktury.

V moderní době se těmto prenatálním vlivům na nenarozený život zevrubně věnoval Robert St. John. Je zakladatelem metamorfózy a ve své knize „Metamorfóza – učebnice prenatální terapie“ ji systematizoval a popsal. Prostřednictvím přítele a spolupracovníka R.S.Johna Gastona Saint-Pierra se metoda zrodila jako METAMORFNÍ TECHNIKA.

Je načase, aby traumata předávaná v rodinách po mnoho generací konečně směla vyjít na světlo, aby mohla být vyléčena.

Několik příkladů z praxe:

ZATVRDLÉ MÍSTO V OBLASTI 1. KLOUBU PALCE – Otcovský princip – Postoj k autoritám

Období vzniku: Početí

Zde vstupuje duše do života, semeno se setkává s vajíčkem a duše se sjednocuje s tělem. Je to bod zplození.

Tělesná shoda

Fyzicky se toto období vztahuje ke kompletní oblasti krku a přechodu mezi krční páteří a lebkou. Kromě toho je zde souvislost s prodlouženou míchou (medula oblongata), jedním z nejdůležitějších řídicích orgánů, který je zodpovědný za celkové ovládání míchy.

Duševně-duchovní shoda

je též bodem odevzdanosti daným skutečnostem na této zemi, bodem rozhodnutí setrvávat v těle zde na této zemi i v jejích částečně omezených podmínkách. V protikladu k tomu je duše v duchovní úrovni netělesná, a je tak vystavena mnohem menším omezením, než tady na zemi, a může se tak cítit svobodnější a volnější. Při práci v této oblasti se občas vyskytuje na spodní části tohoto bodu silná vrstva ztvrdlé kůže. Tento bod také odpovídá principu „otec“ a ze zatvrdlé kůže v těchto místech se dají vytušit problémy s ním.

Odpovídající vzorec

Vzorec představuje odpor proti všem autoritám, proti bohu i božskému principu a proti všem pravidlům našeho života zde na zemi. V životě to obecně představuje boj proti všemu. V tomto případě zní hlavní myšlenka: „JSEM PROTI.“ Konec konců je tento boj veden i proti vlastnímu vnitřnímu vedení, tomu tichému hlasu v nás, který je božský, který reprezentuje naši vševědoucí duši a chce nás vést. Nenasloucháme-li tomuto hlasu, podléháme pak příliš často vedení naší osobnosti, která umí jednat jen na základě vzorců. Pak se nelze divit, že z oslabeného sluchu se může vyvinout i nedoslýchavost, která může postihnout i mladší lidi.

Změněný vzorec

V transformovaném stavu to znamená: odevzdanost životu na zemi, akceptování vyšších principů, otevření se celku a vesmíru.

Věta by poté mohla znít takto: „SOUHLASÍM S TÍM, ŽE JSEM ZDE.“

Tento souhlas se často projeví od velice kreativního nadání až po nadsmyslové vnímání. Jedinec slyší svůj vlastní vnitřní hlas i vůli celku a je schopen je dále zprostředkovat slovem, obrazem, hudbou či jiným tvůrčím projevem. Může tak sloužit jako prostředník k tomu, aby zde na zemi zviditelnil sílu a krásu všeho božského.

VYBOČENÝ PALEC – „halux“ – období, kdy ve 2. až 3. měsíci matka zjišťuje, že je těhotná

Tělesná shoda Fyzicky tato fáze souvisí s hrudním košem, plícemi a srdcem. Tělíčko embrya se právě začíná vyvíjet, a nemá tudíž ještě žádné oddělené vnímání sebe sama jako svébytného jedince. Embryo je zcela ztotožněno se svým okolím a se svou matkou.

Duševně-duchovní shoda

Okamžik, kdy matka zjistí, že je v jiném stavu, má samozřejmě zásadní význam, protože se v dnešní době musí s konečnou platností rozhodnout, zda dítě chce, či nechce. Od začátku může radostně vítat maličký zárodek – třeba se jedná o těhotenství vytoužené – nebo naopak může propadnout velikému strachu, protože již kupříkladu jedno dítě v počátku těhotenství ztratila nebo se v rodině již vícekrát přihodilo, že matka své dítě nedonosila. Lze předpokládat, že takové obavy by matku velice zatížily a především se přenesly i na její nenarozené dítě.

Mohou se ovšem objevit i konflikty svědomí či problémy s rozhodnutími, protože těhotenství je buď neplánované nebo není žádoucí. Matka se musí obrátit ke svému srdci – a nejen to, musí i důkladně zvážit, zda je ve stavu, kdy může děťátko mít. Zde se může opět vyskytnout strach a obavy, zvláště pak, jestliže jsou finanční okolnosti nepříznivé nebo není-li partnerský vztah uspokojivý. Může se stát, že matka, odkázána sama na sebe, zvažuje i možnost potratu.

Odpovídající vzorec

Embryo toto vše vnímá, matčiny strachy a obavy se jej dotýkají a ve shodě s těmito okolnostmi se necítí vítané a akceptované. Matčinu paniku vnímá naprosto stejně jako sama matka.

S tím spojený vzorec by mohl například znít: „NEJSEM VÍTÁN, NEJSEM MILOVÁN.“

V pozdějším životě se tento vzorec projeví jako pocit, že člověk není svými bližními nikdy akceptován a tento pocit jej bude všude doprovázet. Ať už v nejrůznějších skupinách, mezi pracovními kolegy či mezi přáteli. Možná má takový člověk i problémy nalézt přátele a jako partnery si často hledá lidi, kteří jej odmítají. Stálým utvářením jeho emocionálního těla se vyvíjejí následující vzorce: Protože je zvyklý, že ho lidé v jeho okolí odmítají a on je neustále v roli černé ovce či outsidera, bude tyto skutečnosti sám opakovaně vyvolávat svým chováním vůči bližním a okolí. Naproti tomu z člověka, který byl skutečně přijat již v matčině břiše, bude tato zkušenost vyzařovat i později během jeho života. Bude umět přijmout a milovat ostatní i sebe sama, a toto se mu jako odraz od jeho bližních bude vždy vracet. Vzorec v této oblasti by ovšem mohl též znít: „MÁM STRACH, ŽE TU NEMOHU ZŮSTAT.“ Podle toho by takové dítě bylo v pozdějším životě zatíženo obavami, které budou reflektovat tento průvodní jev. V tom smyslu mohou nabývat dojmu, že dospělý člověk je spíše tvor úzkostný, protože jeho základním rysem je strach o přežití. Možná, že matka musí překonávat starosti, obavy a strach, případně je složitý celý partnerský vztah a mezi oběma rodiči dochází k častým nesrovnalostem. I otec může být soustavně ve špatné náladě a matka se s jeho omezeně empatickým jednáním nedokáže srovnat. Může ovšem dojít i k situaci, že otec těhotenství odmítá, ale matka se již pro dítě rozhodla. Všechny tyto výkyvy mají samozřejmě následně vliv i na nenarozené dítě. V energetickém těle dítěte všechny takové výkyvy ovšem zachovají svůj prenatální otisk – vzorec. Vzorec je něco podobného jako program, který vznikl v minulosti uložením odpovídajících zkušeností a který se následně zablokoval. Podvědomí si tento zážitek uchová jako: „Tak to je, a tak to být musí.“ Tím se z něj stává vzorec a vůbec není důležité, zda tento program byl dobrý, nebo špatný. Vše je automaticky uloženo a jako smyčka se to přehrává stále dokola. Člověk tak zůstane uzavřen ve své myšlenkové soustavě, vidí, že se vše neustále a neodvratně potvrzuje a později bude mít v životě problémy vytvářet nové zkušenosti. Takové vzorce a programy jsou k životu nepřátelské a objevují se ve všech oblastech života. Podaří-li se ovšem takový program odhalit a rozeznat, je již učiněn první krok a je přijata vyšší perspektiva. Při odhalování a přeměně těchto životu nepřátelských vzorců nabízí metamorfóza cennou podporu.

Vnější charakteristický znak

Pracovním bodem v této oblasti se snadno pozná podle přítomnosti haluxu (vybočeného palce), ganglionu, který je jasně zřetelný pod palcem nohy. Halux se často vyskytuje u starších lidí (z doby, kdy ještě nebylo možné přerušit těhotenství), ale mnohdy se objevuje i u lidí mladších. Pracovní bod v této oblasti bývá, kromě již zmíněných témat, často doprovázen poruchami koncentrace nebo koordinace. Leckdy tento pracovní bod souvisí také s problematikou uzemnění a se spojením spodních a horních součástí bytosti. Halux jakoby přerušoval energetický tok v těle a člověk má problémy projevovat své znamenité názory a svou inspiraci z vyšších úrovní své bytosti.

Mnozí se domnívají, že operativním odstraněním haluxu je možné se zbavit celého souvisejícího tématu naráz. Zpravidla tomu tak bohužel není. Během operace je dotyčný spíše náhle konfrontován s veškerou negativní energií, která se v tomto pracovním bodu nalézá. Často se pooperační jizva velmi obtížně hojí a dochází i k případům, že se po letech halux opět objeví na stejném místě v důsledku toho, že témata tohoto bodu nejsou stále ještě zpracována.

Proto bych operativní odstranění haluxu nedoporučovala, i když je to pomocí metod současné medicíny možné. Já osobně věřím spíše komplexní cestě, tedy přijetí a přeměně bolestí a traumat, které se v této oblasti vyskytují, aby bylo následně možné je z organizmu s konečnou platností odstranit.

Metamorfóza je jemnější a trvalejší cestou jak toto životní téma zpracovat. Tímto způsobem je možné neutralizovat i veškeré průvodní příznaky a přeměnit přináležející životní vzorce. Protože jsou tyto vzorce hluboce zakořeněny a ukotveny v podvědomí a předávají se často i po několik generací, celý proces trvá samozřejmě určitou dobu.

Jednou masáží není samozřejmě možné takové programy odčarovat, ale je možné je uvolnit a proměnit. Emocionálně tento pracovní bod nadále pokračuje bolestí, strachem či zlostí a agresivitou. Příčinou těchto pocitů je odmítání dítěte v prvních týdnech těhotenství. Člověk, kterému se již podařilo tento vzorec přeměnit, bude náhle schopen vyvíjet daleko více lásky vůči sobě i svým bližním, protože se z tohoto traumatu již poučil. Bylo velice zajímavé, když jsem měla možnost u klientů pozorovat, že pod největšími ranami a traumaty se většinou ukrývá největší potenciál jejich duše. Je to, jako by krystal ukrytý uvnitř čekal, až bude vybroušen, aby se mohl zaskvět v celé své kráse. Přijetím a přeměnou našich traumat se krystal teprve brousí, a je tak možné rozvíjet i související pozitivní kvality.

Změněný vzorec

V přeměněném stavu se člověku podaří otevřít své srdce lásce, kterou pro něj má připravenou vesmír, a pocítit ji. Stejně tak bude přitahovat lidi, kteří jej milují a přijímají takového, jaký je.

Příslušná věta by zněla: „JSEM VÍTÁN A MILOVÁN.“

Ke tvorbě článku byly použity úryvky z knihy „JEMNÁ MASÁŽ – METAMORFNÍ TECHNIKA“ – Aline Gruber Keppler

Připravila: Jitka Třešňáková, www.inspirala.cz