Inspirála

Průběhem učení se prostřednictvím „žití“ jsem začala zjemňovat a tříbit svou schopnost cítit a vnímat. Tato postupná změna se týká jakéhokoliv mého aspektu – jak vnímání fyzického těla, tak vnímání smyslu událostí a vnímání vnitřních pocitů týkajících se energie osob, situací i prostředí, kde se nacházím a jeho vlivu na mne. Toto „zjemnění vnímání“ je pro mne jedním z velmi důležitých kroků v mém vývoji, o který se v tomto životě vědomě starám. /Jitka Třešňáková/ --- Přemýšleli jste někdy nad tím, proč Vás například právě píchá v boku, nebo máte stále bolavá ramena? Zamysleli jste se někdy nad tím, proč vaše kyčle nejsou to, co bývaly a možná vás čeká nepříjemná operace? Pojďme se na to podívat spolu v tomto článku.

V moderní době se často setkáváme s názory, že nic se neděje jen tak. Nic není bez příčiny a všechno má svůj důvod. Kde ovšem tento důvod hledat? Jak přijít na to, proč?

V první řadě si musíme uvědomit, že naše těla jsou téměř dokonalé stroje. Pokud si naše tělo zjednodušíme a představíme si jej jako motor, víme, že pokud se o něj budeme dobře starat, velmi pravděpodobně nám bude dobře sloužit.

Pokud však budeme dělat věci, které ho nadměrně zatěžuj a nebudeme dodržovat jisté zásady, je možné, že i sebelepší a sebekvalitnější motor po čase začne mít poruchy. Motor a stejně tak i naše tělo není stroj úplně jednoduchý a každá jejich součást prožívá určitou zátěž. Pokud je některá z jeho součástí zatěžována příliš, stane se, že slabší článek to nevydrží a dojde k problémům.

To samé se děje s našimi těly.

Jakmile do těla nebudeme dávat kvalitní palivo a nebudeme jej „mazat“ správnými přísadami, je vysoce pravděpodobné, že to také jednoho dne nějaká jeho součást vzdá. V moderní době spousta z nás přechází na zdravou stravu a snaží se žít zdravější a aktivnější život. To je naprosto skvělé a téměř dokonalé. Ovšem pouze téměř.

I pokud budeme například dieselovému motoru dávat kvalitní palivo a mazání a přitom jej budeme stresovat nesprávným druhem jízdy ve studeném stavu, výsledek bude pravděpodobně, možná o chvíli déle, stejný.

Pokud tedy dodržujeme zdravý životní styl, vyvíjíme aktivitu, je to super. Ovšem, v našem životě se, ať chceme a nebo nechceme, dějí jisté věci. Zažíváme události všedních dní, prožíváme radosti, lásky, trápení, bolesti, traumata a kdo ví co všechno.

To je věc, kterou nezměníme, pokud chceme ze života něco mít. Jenže je tu jistý problém s těmi negativními věcmi. Většina z nás je totiž naučena, že nad věcmi dost přemýšlí. Většinou nejvíce nepřemýšlíme nad těmi dobrými, ale spíš nad těmi špatnými. Nějakým způsobem o věcech přemýšlíme na základě toho, co jsme se v něm naučili, jaké myšlenkové pochody a přesvědčení o událostech jsme si vytvořili.

To, jak my o věcích přemýšlíme, ovlivňuje také to, jak je potom vnímáme. Jakmile však o věcech nepřemýšlíme úplně dobře, naše vnímání věcí pro nás a také zejména pro naše tělo nebude dobré.

I přesto, že jsme každý svým způsobem jiný, jsme stroje vytvořené podle nějakého modelu a také jsme samo-učící. Proto se nám stává, že jsme schopni přebrat do našeho života a projevit do našeho bytí i fyzické neduhy a problémy například našich rodičů. Je to přece naprosto normální, že některé věci jsou dědičné. Nebo nejsou?

Postupem času a s přibývajícími studiemi a alternativními metodami výzkumu se tak nějak začíná přicházet na to, že s tou dědičností to zase nebude až tak horké. Někteří vědci tvrdí, že geny jsou jen jakýsi „nástřel“, že není úplně nezbytně nutné, aby na základě rodových dispozic bylo nutné počítat s tím, že my nebo například naše děti zdědí zdravotní problémy svých rodičů. A i kdyby tomu tak skutečně bylo a naše geny byly i od základu špatné, někteří vědci věří a dokazují, že i špatné geny se mohou opravit. V tomto směru bych vám tedy doporučoval, zachovat si otevřenou mysl a podívat se se mnou dál do útrob tohoto článku.

Emoce a nemoce

Spíš než nemoci a neduhy totiž dědíme něco úplně jiného. Dědíme tedy není vůbec přesné slovo v tomto případě. My nedědíme. My se učíme a to dobré, ale i špatné věci. Naše vnímání se také vyvíjí. Učíme se od svých rodičů, blízkých osob, kamarádů, učitelů, téměř kohokoli, s kým přijdeme do styku. Něco si necháme, něco zapomeneme, ale v našem myšlení se utvoří dominantní vzorce myšlení a podle těch ve většině případů fungujeme celý zbývající život.

Stres je reakcí našeho těla na naše vnímání.

Jakmile se dostanete do pro vás stresové situace, vaše tělo začíná reagovat. Vaše orgány se začínají stahovat, nebo se stáhnou svaly okolo nervů v určitých oblastech a vy pocítíte nepříjemné pocity někde ve vašem těle. Naše tělo reprezentuje naše myšlenky, protože mezi myslí a tělem není žádná bariéra. Mysl a tělo jsou jedno.

Stres, obzvláště ten dlouhodobý, má za následek nadměrné zatěžování našeho organismu hormony a chemikáliemi (které do sebe nedostáváme jídlem), ale naše tělo je v tu chvíli jako had, který není imunní vůči vlastnímu jedu a neustále se kouše do ocasu…

Naše orgány, svaly, nervy jsou stimulovány naším mozkem a jemnými signály, které dostávají a vylučují tyto toxické látky do našeho organismu a musí v tuto chvíli nadměrně pracovat. A za pár let, bude natolik oslabený, že to prostě vzdá.

Naše orgány jsou stimulovány naším mozkem… To znamená, že ať vám kdo chce, co chce říká, nejedná se o žádnou zablokovanou energii, nýbrž náš výtvor. To že tedy máte nemocný žlučník, s největší pravděpodobností neznamená, že jste dostali ve výrobně špatný, ale spíš, že jste úspěšně vytvořili jeho poruchu jeho nadměrným zatížením a nedostatkem prostoru pro jeho rekonvalescenci a uzdravení. Jakmile jsou v našem těle tedy přítomny určité hormony a orgány, či části těla nadměrně zatěžovány, nemají tyto příležitost, se uzdravit. Přítomnost stresových hormonů totiž zabraňuje samouzdravujícím schopnostem našeho těla, aby mohly fungovat.

Jelikož inteligence, která nás vytvořila, měla asi velmi bujnou fantazii a toužila po rozmanitosti, dovolila nám v životě zakusit nepřeberné množství emocí, pro některé, z nichž ani nemáme názvy, tak jim říkáme prostě pocity. Máme také nepřeberné množství možností, jak jednotlivé součásti našich těl „oddělat“ a nebo také uzdravit.

Hlavní rozdíl mezi námi a již dříve zmiňovaným motorem totiž je, že my se skutečně dokážeme uzdravit i z opravdu vážných poruch i v době, kdy motor by to už vzdal.

Mluvili jsme tedy o emocích. Emoce, myslím ty špatné, mají schopnost, se vážně podílet a zapříčiňovat újmy na našich orgánech. Jelikož jsme si však všichni podobní, fungují jisté zásady, jakým způsobem a kde se tyto emoce projevují.

Je mnoho přístupů k diagnostice příčin problémů. U nás v ČR se můžete setkat například s psychosomatikou, etikoterapií, meta-medicínou a některými dalšími způsoby. Žádný z těchto způsobů se samozřejmě nemůže brát jako dogma, ale ve většině případů to sedí jak poklička na hrnec.

Podívejte se na ilustrační obrázek, který může o některých fyzických problémech v mnohém napovědět. Není zdaleka komplexní, ale seznámí vás s jistými centry na těle, kde se obecně projevují jisté druhy emocí a podle nich se bude snáz hledat vaše příčina. Není vždy nutné znát příčinu. Někdy prostě stačí odstranit tento druh emocí a obtíže zmizí a naše tělo se začne uzdravovat. Někdy se to ale hodí.

Je tedy důležité vědět, že ať je to cokoli, co ve vašem životě není úplně v pořádku po emoční stránce a i kdybyste o tom ani nevěděli, vaše tělo vám to prozradí.

Rev. Tomáš Březina