Inspirála

Uvědomění si vlivu způsobu prožití těhotenství na zdraví a emocionální reakce a životní postoje dětí i dospělých je nesmírně důležité pro uzdravení a jejich další vývoj.

ZBAVTE SE TRAUMAT A BLOKŮ A BUĎTE SAMI SEBOU

aneb

JAK ŽÍT ŽIVOT V PLNOSTI VLASTNÍHO POTENCIÁLU, ZDRAVÍ A S POCITEM BEZPEČÍ A DŮVĚRY

Jitka Třešňáková

Vliv prenatálního vývoje na kvalitu života

Během vývoje dítěte v těhotenství se vytváří základní psycho-fyzicko-emocionální struktura celé vyvíjející se bytosti, jejíž vlivy na život po narození jsou skutečně nesmírné, i když ne prozatím dobře rozeznány a uznány současnou vědou a společností. Mnoho lidí si myslí, nebo předpokládá, že děti v prenatálním věku nejsou při vědomí a tudíž nevnímají. Vzpomínám si na nedávnou večeři v jedné restauraci, kde těhotná matka seděla v části pro kuřáky. Zeptala jsem se jí, zda si nedělá starosti o dítě, které čeká a zda si nemyslí, že kouř a hlučné prostředí může dítě obtěžovat a ona odpověděla: „Samozřejmě že ne, v této fázi děti ještě nic necítí!“ Nic není dále od pravdy. Výzkum a bádání posledních 30-ti let ukazuje, že prenatální prožitky si můžeme pamatovat a že mají hluboký vliv na život člověka. Dopad těchto zkušeností je ještě zásadnější, pokud jsou doprovázeny násilnými podmínkami či interaktivními traumaty, čili traumaty, které na sebe vzájemně působí a vytváří tak následky. Je například nepravděpodobné, že zaseknutí v porodních cestách při porodu způsobuje pocit klaustrofobie u dospělých. Je však možné, že začneme trpět klaustrofobií, pokud podobná traumata a „stimulátory“ prožijeme po narození.

Začátek našeho života není vždy následkem aktu lásky našich rodičů. Někdy můžeme být také zplozeni pod vlivy nejasných nebo instinktivních citů. Naše zplození můžeme považovat za individuální „velký třesk“. Tento mechanismus tvořící „tělesný vesmír“ je z pohledu mikrokosmu naprosto shodný s Velkým třeskem, který dal původ vzniku vesmíru.

Moje práce s metamorfní technikou a regresní vizualizací ve stavu rozšířeného vědomí mne vede také k této logické hypotéze: vztah rodičů k sexualitě (vlastní i vztahové) se odráží v okamžiku početí a je převeden k nové bytosti, se kterou nese životem jako aura. Někteří rodiče, kteří jsou mezi sebou a svými dětmi velmi propojeni, si pamatují přesně okamžik početí. Na druhé straně je početí považováno některými pouze za nehodu nebo tragédii, která změnila jejich životy. Nová bytost si bude pamatovat, pokud matka nebo otec odsuzovali sex, pokud se jim nelíbila jejich těla či zda se případně navzájem nenáviděli. Bude si pamatovat, pokud se rodiče při oplození setkali v láskyplném prostředí či zda otec byl násilný vůči své matce, která své tělo nabídla pasivně. Bude si pamatovat také na bolest či štěstí, nebo lásku a potěšení, které rodiče cítili, když se setkávali. Často jsou lidé, se kterými se setkávám během své terapeutické práce, překvapeni z rozpoznání tohoto úhlu pohledu na vlastní rodiče. K prvnímu programování ženských a mužských energií dochází tedy v době početí. Pokud je početí oslavou, pak bude narozená bytost život slavit. Pokud je početí bolest, pak má život nevědomou tendenci být utrpením.

Vliv prenatálního vývoje na porod

Prenatální traumata mají na porod dva možné dopady. Tím prvním je, že zrození je často vnímáno na základě prožitku prenatálního traumatu plodu. Například u dětí, které mají zkušenost s pokusy své matky o potrat je pravděpodobné, že budou prožívat své narození jako destruktivní operaci. Děti, které byly podrobeny v době svého bytí v děloze násilí či agresivitě včetně prožitků matky a dění v jejím blízkém okolí, mohou vnímat zásahy během porodu jako agresivní a násilné, a to i bez úmyslu na straně zdravotnického personálu nebo rodičů. Kromě toho, jak dokumentuje svými výzkumy Sheily Kitzinger, tam, kde v průběhu těhotenství dochází k silnému napětí (traumatu), rostou dle statistik případy komplikace porodu. Čím větší je úroveň stresu nebo traumatu v prenatálním období, tím vyšší je náchylnost ke komplikacím při porodu.

Prenatální trauma oslabují pouto mezi matkou a dítětem při narození a po něm Prenatální traumata mají také dopad mnohem zákeřnější: výrazně snižují kvalitu a kvantitu pouta při narození. Dochází k tomu ze dvou důvodů:

1. Přirozené obranné otupení mysli a těla. K této auto-anestezii dochází v důsledku hormonálních změn následujících po traumatu či šoku. Jsou-li tělo a mysl otupené a tělo vyčerpáno následkem stresu, pouto slábne.
2. Druhý dopad se týká neschopnosti rodičů a ostatních rozeznat trauma, které dále snižuje proces vazby. Po traumatu obvykle následuje kritické období, ve kterém bytost potřebuje pochopení, přijetí a soucit s cílem snížit úroveň šoku a začít léčení.

Zatím je však bohužel vzácné, že jsou novorozenci v tomto smyslu pochopeni a se soucitem přijatí. A to jednoduše proto, že nikdo neví či nevěří, že došlo k traumatu. Při mém výzkumu a terapiích jsem došla k poznání, že nerozpoznané a nevyléčené trauma může u dětí vytvořit nedůvěru, a to brání procesu vytvoření pouta. Naopak jsem zaznamenala daleko vyšší úroveň a větší hloubku propojení těch u dětí, které nebyly traumatizovány nebo u těch, kde byli rozpoznány příznaky traumatu. Pouto se obohatí ve své hloubce, intenzitě a trvání.

V obecné rovině platí, že čím je větší počet a význam prenatálních porodních traumat, které nebyly rozpoznány, tím větší je dopad na pouto.

Nedostatek vazby předurčuje jedince k nízké míře svědomí, k agresi a násilí

Kromě toho vliv neléčených traumat na vytvoření pouta zvyšuje i skutečnost, že traumatizované dítě zůstává vůči světu v obranném postoji a nedovolí, aby se jej „svět dotknul.“ Mnozí rodiče uvádějí, že jejich děti jsou velmi nezávislé a samostatné, ale toto chovaní je často krycím postojem a součástí jejich obrany. Tyto děti se chovají, jako by bylo všechno v pořádku, že nepotřebují útěchu nebo podporu, odmítají rodiče nebo ignorují jejich pokusy o pochopení nebo útěchu. Často se nechají utěšovat a hýčkat pouze po dlouhé sérii kladeného odporu. Je důležité uvědomit si, že nedostatek citového pouta může být dostatečný k projevům agrese a násilí. Děti, které mají problémy s vazbami, mají problémy s vývojem svědomí. U takových dětí se může objevovat asociální a antisociální jednání bez výčitek svědomí

Ošetření traumat prenatálního vývoje

Je velmi důležité léčit prenatální traumata a stresy co nejdříve, protože, jak jsme již řekli, primární trauma dávají tvar a formu a určují, jak budeme vnímat zkušenosti a prožívat následné události života. Pokud se léčba provádí na počátku těhotenství, nebo v prvním roce života dítěte, budou zkušenosti z dětství uvolněné z vlivu prenatálu a děti se budou vypořádávat s jejich životy uvolněni od zátěže a omezení z prenatálních traumat, která mohou mít negativní dopad na jejich duchovní, fyzický a psychický rozvoj.

Děti, které byly počaty s láskou a ve svém prenatálním vývoji byly ušetřeny traumat nebo ty, které je mají vyřešeny, se stávají jedinečnými bytostmi: jsou více duchovně vyvinuti, vykazují vyšší úroveň lidského potenciálu a mají rychlejší vývoj. Oproti neléčeným a traumatizovaným dětem jsou sebevědomé, mají vyšší IQ, jsou empatické, citově zralejší, spolupracující, tvůrčí, loajální, milující, soustředěné a uvědomělé.

Skutečnost, že prenatální traumata rozhodují o tom, jak budou události života následně vnímány, neznamená, že zkušenosti z dětství nejsou důležité z hlediska lidského rozvoje. Naopak, dětské zkušenosti hluboce ovlivňují tvorbu osobnosti a tvoří základ charakteru v životě člověka. Právě proto je tedy osvobození od břemen traumatu z dětství tak nezbytné.

Tyto teorie potvrzují výzkumy Dr. Bruce Liptona, amerického biologa a vědce nové éry (u nás od něj vyšel titul „BIOLOGIE VÍRY – Jak uvolnit sílu vědomí, hmoty a zázraků, nakl. Anag a ve slovenštině „BIOLÓGIA PRESVEDČENIA“, nakl. Eugenika). Čím dříve je možné vyřešit traumata, tím větší je šance dítěte prožít zkušenost dětství bez vlivu prenatálu a těch sil, které nabourávají pocity bezpečí, zabezpečení a růstu. Dítě pak může mít možnost volně vyjádřit svůj jedinečný lidský potenciál, využít vlastní vnitřní inteligenci a být sebou samým aniž by bylo utlačováno ranými traumaty. Metoda Metamorfní technika (u nakladatelství Eugenika vyšla kniha JEMNÁ MASÁŽ – METAMORFNÍ TECHNIKA) je skvělý a efektivní způsob, jak sladit tyto přijaté časné vlivy (otisky).

Metamorfní technika nám dává do rukou možnost vrátit stav našeho organizmu do původního potenciálu talentů a plné životní síly, které jsme měli k dipozici před jejich narušením prostřednictvím prvních traumat a stresů počínaje způsobem početí do porodu a tudíž působí do hloubky na nápravu báze či základu naší bytosti a upravuje tak následně zdraví, psychiku a emoce.

Princip Metamorfní techniky

• Metamorfní technika (MT) je výjimečná metoda pro uvolnění starých duševních traumat, strachů a stresů vytvořených v období před početím, při početí, v průběhu prenatálního vývoje a při porodu, které nevědomě ovlivňují naše životy a blokují a omezují náš přirozený stav bytí a kvalitu a kvantitu životní energie.
• MT je příjemná, relaxační, jemná a velmi účinná metoda, která jemně stimuluje hluboké změny.
• Prenatální období (období vývoje dítěte v matčině lůnu) je velmi důležitým úsekem našeho života, ve kterém jsme se zformovali, a to nejen fyzicky, ale také psychicky; je to období, ve kterém se vytvořily naše silné stránky, ale i naše slabiny.
• MT postupně rozpouští bloky a obavy čerpající ze životní síly, která je vlastní každému z nás.

V průběhu devíti měsíců těhotenství se implantuje potenciál lidského života; vše to, co lidská bytost prožije ve svém prenatálním období jako traumata včetně stresů a strachů matky, které ona zažívá v průběhu těhotenství, vytváří bloky, jež jsou základem „schémat“, která se pak v našem životě objevují a neustále jej ovlivňují a to nejen z hlediska zdravotního. Projevují se také v našem celkovém přístupu k životním situacím.

Způsoby prožívání emocí jsou pak silně ovlivněny porodním traumatem dítěte, přerušením jeho spojení s matkou a zároveň strachem, stresy a napětí matky z porodu, které dítě vnímá a které jsou vtištěny do jeho buněčné paměti. Tato traumata se nám pak podvědomě promítají do dalšího života. Jejich prožívání se silně projevuje hlavně v krizových situacích životních přechodů z jedné fáze do druhé, jako je partnerský rozchod, změna zaměstnání či bydliště, odchod dětí z domů.

Takto vytvořené energetické bloky se odráží v praktickém životě člověka na úrovni fyzických nemocí, psychické a emoční nerovnováhy a různých stresů a poruch v chování.

• MT je založena na principu uvolnění energie, která vyživuje bloky vzniklé z psychických stresů plodu i matky od početí do narození a které jsou zafixovány na reflexních zónách páteře na chodidlech, dlaních a hlavě. V těchto částech těla je zachycena celá časová perioda prenatálního období – od početí (zóna kloubu palce – první krční obratel), až po moment narození (zóna paty – spodní část křížové kosti).
• Uzdravujícím zdrojem je životní energie přijímajícího, vrozená inteligence organizmu a jeho schopnost se regenerovat.
• Její aplikace působí na zlepšení zdraví, na přísun vnitřní síly, radosti, psychické vyrovnanosti a plné využití vlastních schopností a tvořivosti.
• MT je metoda, kterou se mohou naučit všichni a použít ji jak pro sebe samé, tak pro druhé.
• MT je určena pro všechny zájemce o vlastní rozvoj, o pohodu a zdraví v rodině, pro terapeuty, maséry, lékaře, pro pracovníky s postiženými osobami.
• MT se můžete naučit prostřednictvím 1-denních kurzů v ČR, SR a Itálii prostřednictvím instruktorky a terapeutky MT Jitky Třešňákové.
• O prozkoumaném vlivu momentu početí, uhnízdění vajíčka, přijetí plodu při rozpoznání těhotenství, adopce, lékařských postupů v období prenatálu a porodu na vyrovnanost, zdraví a potenciál člověka po narození si řekneme příště.

www.inspirala.cz